Valerio Machaelis

Minulost: Valerio se původně narodil v Koreji. Hned po narození mu zemřela matka, a tak byl nucen vyrůstat ve Finsku se svou babičkou. Ta byla velice silná žena, která se jej snažila bránit před okolním světem a vnucovala mu své názory, čímž zapříčinila hlaví rysy jeho povahy. Uzavíral se tak do sebe, ale nebál se bránit cizím názorům. Žili spolu sami, jelikož babička byla vdova a Valerio neměl žádné sourozence. Do školky nechodil, čímž mu byla odepřena šance najít si kamarády jeho věku. Bavil se jen s o několik let starší sousedkou, která se však náhle odstěhovala. Byla to dáma, a právě díky ní chtěl světu tolik pomáhat a být tím hodným, ochotným chlapcem. Čas si krátil hrou na housle a zpěvem . Poté, co si každý večer myslel, že babičku uklidnil v jejích deep myšlenkách, sám sobě sliboval, že bude každému pomáhat. Ani po nástupu do školy nechtěl tento slib porušit. Pomáhal slabším, snažil se zastat těch, kteří si sami neuměli pomoct, ale jak už to tak bývá, za konání dobra se vždy našel postih. Rád ostatní poučoval, dle svého nejlepšího vědomí svědomí je chtěl jen vzdělat, což se pochopitelně ostatním nelíbilo a dávali mu to jasně najevo. Měl strach se s tím někomu svěřit. Každodenně se dostával do různých potyček, z kterých nikdy nevyšel jako vítěz. Neuměl se prát, jediný způsob, jak si vylíval svou zlost byly básně. Své první začal psát už v páté třídě. Největší problém ale přišel na na konci základky. Moc lidí si ho nikdy nevšímalo, což mu opravdu nevadilo, ale o pomoc si k němu začínal chodit jeden zvláštní kluk z jejich třídy. Říkalo se o něm, jaký je to bad boy atd., před Valeriem to dokázal kompletně skrýt a jeho ochoty zneužíval. Valerio mu vždy ochotně pomáhal, naivně si myslel že tak pomáhá slabšímu, přitom byl jen obětí hloupého fórku. Fabio mu kousek po kousku ničil sebevědomí, věděl, jak Valeria lehce ovlivnit. Namlouval mu a dokázal ho přesvědčit k tomu, aby bral jeho průsery na sebe, řešil jeho problémy za něj. Věděl, že Valerio je do něj blázen. A pak přišel ten den. Fabio ho dotáhl k sobě domů s jasným plánem. Valerio byl sice dost nesvůj, ale stále měl v hlavě to, že Fabiovi pomáhá. Celé se to zvrhlo do krutého vtípku, kdy ho nejdřív zesměšnil na videu - nadávky, násilí, a ponižování jako hození do vany plné leklých ryb. Dále mu do očí řekl, že ho nenávidí. Tohle Valeria skutečně zlomilo. Týdny nevycházel ze svého pokoje, kde jen hrál na housle. Tento stav ale dokázal přejít, když si měl vybrat školu. Dříve o tom nic neslyšel, dokud mu vše neprozradila babička. O svých schopnostech nikdy nevěděl, proto jsou tak mizerné. No, uvidí se, jak to s ním bude na nové střední škole zla.

Jméno postavy: Valerio Michaelis

Datum narození: 27.9.2002

Rasa: Mág

Status: Student

Faceclaim: Park Chanyeol

Charakteristika: Na první pohled jde jasně poznat, kde se narodil. Má černé vlasy, které si často barví. Je opravdu malého vzrůstu a už ztrácí naděje na to, že se někdy stane vyšším. Nosí obvykle pohodlné tmavé oblečení, nejraději i nějaký barevnější svetr a černé kalhoty k tomu. Má velice světlou pleť. Valerio Michaelis se na první pohled může zdát jako velice tichá a klidná osoba. Uvnitř něj se ale bijí spousty emocí. Na veřejnosti a ve větších skupinách lidí se vždycky snaží chovat co nejnenápadněji, ať si ho ostatní nevšímají. Snaží se působit rozvážně, vzdělaně a klidně, to se mu ne vždy daří. Nikdy na něm nejde poznat, jestli se v danou chvíli bude chovat velice seriózně, melancholicky, nebo si začne vylévat své srdíčko nabité emocemi. Určitě patří do řad introvertů, na venek stabilní flegmatik, uvnitř labilní melancholik. Nerad řeší spory násilím, není žádný rváč a snaží se to řešit raději diplomatickou cestou. Je velice vzdělaný, tedy co se týče jeho věku. Není úplnou chodící encyklopedií, ale mnohdy si neodpustí kohokoliv opravit, když řekne chybně nějaké z dat. Rád se totiž zajímá o nové věci, chce je poznat a prozkoumat. A k té jeho moudrosti... stejně mu to může být na nic, když ve většině případů nespoléhá na racionální myšlení, ale raději uposlechne svůj vnitřní hlásek a to, co mu radí srdce. Snadno na to doplatí. I když je situace snadno řešitelná pomocí rozumu, on si mnohdy vybere tu těžší cestu, jen aby uposlechl své svědomí. Opravdu rád pomáhá ostatním. Vždycky si vybral osobu, které chtěl pomoct a o tu se jakoby staral. Nedbal na to, když jej tato starost samotného ničila. Dává zájmy druhých před ty své. Snaží se pomoct vždy a každému, ani si neuvědomuje, když mu to škodí, nebo že to ani není v jeho silách. Často se i stávalo, že když se snažil pomoct osobě, která mu to nikterak neoplácela, sám se z toho málem zhroutil - neuměl unést své problémy a navíc ještě problémy někoho cizího. Do hlavy si někdy bere, že právě on má být ta vůdčí osoba, přitom moc dobře ví, že tato pozice není nic pro něj. Rád si jen tak sedne a zpívá, nebo hraje na housle. Je velikým snílkem, žádný ze snů ale nehodlá nikomu prozradit. Nikdy neměl mnoho pravých přátel a tomuto tématu se raději vyhýbá, úzce to souvisí s negativními zkušenostmi, když si k někomu vytvořil až moc důvěrný vztah. Při svých melancholických dnech ale stejně touží po nějaké osobě, co mu bude blízká nejen jako kamarád, pak ale myšlenky zahání - opravdu rychle umí sám sebe ošidit o naději, ještě když předtím naivně doufá například ve spravedlnost. Znáte tu vtipnou hlášku: Prosím úsměv číslo 3? Ve Valeriově případu bychom nezašli příliš daleko. V blízkosti jiných osob se snaží neustále usmívat, je to většinou takový ten obličej, kdy se snaží dát najevo jeho mírumilovnost. Mezi bližšími osobami už se dokáže zasmát upřímněji, i když jeho smysl pro humor je celkem... individuální. Jako skoro každé stvoření ujíždí na lichotkách. Často si to neuvědomuje, že je snadno ovlivnitelný pochvalou, náznakem náklonnosti, či milým a pozorným chováním k jeho osobě. Snadno se rozčílí, když mu někdo razantně vymlouvá jeho dlouhodobý názor, i když může být jak chce ujetý. Jeho častým problémem je zmatenost. Ve společnosti je zvyklý se řádit davem, ale jakmile sám..? Hned ho dohánějí myšlenky, jestli už neměl náhodou někde být, jestli na něco nezapomněl, či jestli všechno udělal správně. K jeho předním strachům patří určitě strach z temnoty. Nemá rád tmu, u sebe mívá vždy zdroj světla.