Theodor Leonardo de Nave

Minulost: V den svého narození byl mu měsíc v úplňku. Snad to zapříčinilo, že dítě mocného čaroděje a vlídné čarodějky se stalo vlastníkem rovnou dvou živlů. Není první kdo z jeho rodu má tuto ojedinělou vlastnost. Jeho prapraděda byl obdařen živlem vody a země, italský imigrant čaroděj, co si našel v zemi všech možností prostor na to si zde udělat jméno, a před tím jménem se dnes třepící všichni ostatní kouzelníci. Na Theodora však osud nechal mnohem komplikovanější kombinaci živlů, vodu a oheň. Od dětství jej živly vedly do sporů s vrstevníky mágy a někdy i lidmi. Narodil se v New Yorku, jeho otec byl předseda rady, která řídila svět mágů na americkém severovýchodě, ale celý život tam Theodor netrávil. Byl kvůli svým schopnostem vyslán do chlapecké školy pro mladé čaroděje, takže většinu svých mladých let pobýval ve státě Kalifornia. Studentem byl výborným. Občasné problémy způsobovala většinou jeho bipolarita a rozpor mezi živly. Každý rozdílný, ale oba nakonec tak stejné. Spolužáci mohli zažívat, jak malý plamínek a klidnou vodu, jak rozšířený požár, tak bouřlivou řeku. Rád se vzdělával a zdokonaloval snad ve všem, v čem mohl. Věnoval se odmalička hlavně hudbě a i divadlo je jeho koníčkem. Ale v jednu chvíli se mu život otočil úplně naruby. Po dokončení svého učení u mistrů mágů se měl mladý Theodor usadit v NYC a vypomáhat s řízením rady i celého kongresu mágů. Ale jeho srdce něco hluboce chytilo v Kalifornii. Z města Sacramento se mu v jeden deštivý večer zjevila před očima, nedaleko Golden gate, půvabná rusovlasá dívka s fialovým deštníkem. Ten večer lilo, jako z konve a on se vracel z baru, kde jeho kamarád Finn vyvolal hádku, byl trochu zničený z toho, co se tam stalo. Nerad používal schopnosti, stávalo se, že zapříčinily katastrofu, protože nedokázal ovládat pořádně ani jeden ani druhý živel. Když měl v merku vodu, oheň se zničeho nic objevoval na různych věcech. Byl mírně pochuchaný, nos i ret od krve a snad se i málem zkymacel k zemi, kdyby mu ta krásná žena nepomohla. Daisy, tak nádherně se jmenovala, kdekoliv teď vidí sedmikrásky... Znovu by se zamiloval, jen kdyby mohl. Ta dívka, co nebyla čarodějkou a naprosto milovala fialovou barvu, i když stále tvrdila, že jí nesluší, nebyla schválena, jako vhodná partnerka pro Thea. I jeho matka se k němu zády odvrátila, byť to žena velmi vlídná, však se striktně drží zásad. Otec jej snad i nenáviděl za to, jakou lásku si do života vybral. Nějaký ten rok si žili v bytě, v Daisy začala kromě lásky kvést i další nádherná věc a tak se přestěhovali do luxusního domu na okraji města. Jak kouzelný uměl Theodor být, tak kouzelně dovedl vydělávat peníze. Zvládl si také dodělat filozofický titul, mít čas na rodinu a ještě ji zaopatřit. Jen to tajemství, které nemohl vyzradit, za obchodními cestami se skrývala jeho vlastní hanba. Čistá, kvalitní, ale neustále sžírající hanba. Na lektvary nikdy nebyl, ale dokázal doručit sníh i v létě kam bylo potřeba. Jak on ty dvě osoby, co mu osud vzal, jak on je miloval. Sedmiletá Emily měla úsměv nejkrásnější na světě, po mámě, samozřejmě. A Daisy se nikdy neptala odkud nosí prachy a ty jizvy a trička od krve. Občas byla potřeba někoho prostě zabít. Daisy mu jen dala pusu a řekla, ať si na sebe dává pozor. Poslední, co od ní slyšel. Ale že to bude jeho vlastní otec, kdo zradí, nečekal. Nečekal ani to, že ještě někdy poletí do New Yorku na návštěvu za otcem, poslední návštěvou za otcem. Nestihl se ještě ani psychiky zhroutit a už měl na krku ochranku magické spravedlnosti. Nebylo toho málo Theodor měl za krkem chce dvě vraždící jednotky, jedná chtěla spraveldnodt a druhá všechny ty prachy za kokain. Za zradu a zabití hlavního radního není jiného trestu, než smrti. Hlavní budova rady shořela mezitím, co ji ze spod podemlela vody a podlahy se propadly. Jen tři dny, co neudělal nic, jen ve svém domě ronil slzy, spal a nejedl. Probral ho útok na jeho dům. Blesk, co okno vysklil, a pak další, pátrači, magická spravedlnost... Od chvíle, co opustil svůj domov i vlast se schovává po celé západní Evropě, po Theodorovi se jakoby zem slehla, až do jednoho dne, kdy jej půvabná, výstřední dáma oslovila zničeho nic jménem, v jedné francouzské kavárně v Paříži a položila před něj odzbak vyznamenání, který nosil jeho otec. Věděl, že je čas znovu prchat. Kontakty a přátelé, co mu ještě zbyli v Americe mu dopomohli se dostat až do severní Evropy, do docela malého, ale dobře skrytého městečka plného mýtických bytostí. Chce už jen od všech pokoj a žádnou další krev na rukou ani na triku a obličeji... doufá, že zde, co hledá.

Jméno: Theodor Leonardo de Nave

Datum narození: 8. 8. 1968

Rasa: Mág

Status: Zástupce ředitele, profesor

Předmět: Tělovýchova a normální zbraně

Zájmový kroužek: Umění

Faceclaim: Keanu Reeves

Charakteristika: I jako vyhnanec, vrah, zrádce a bývalý drogový dealer si udržuje svůj vzhled, delší vlasy a kratší vousy jsou u něj prostě classy, málokdy se stane, že by si z mizérie nebo nedbalosti nechal vousy dorůst do větší délky. Polobotky, saka, to bývá většinou celý Theodor. Černá a bílá, občas něco v odstínu barvy šedé, v takových barvách jde lehce přehlednout, muži určitě. Ženy si jistě všimnou metru osmdesát šest a těla vypracovaného, ke kterému jako korunu bůh nasadil tu atraktivní tvář. Aby taky ne, když k jeho hobby patří i ranní běh, pod patnáct kilometrů nejde. Miluje cvičení v přírodě, miluje přírodu. Hory a lesy, to je jeho. Pláže a nahé plavání v moři nebo v jezeře, také idylka. Rád se propojuje se svými živly a příroda je jediné místo, kde jeho koncentrace funguje aniž by způsobil někomu újmu. Na posvátných místech dvojnásobně. I přesto, co si prožil a začíná v poslední době pociťovat mírnou schizofrenii a rozdvojení osobitosti, si stále drží, co je jeho. Seriózní chlap se smyslem pro sprvadlnost, zrozen pro učení a porozumění. I jeho deprese se jej občas chytnou a nepustí, je to prostě i muž plný smutku. Také se smyslem pro humor, nesměje sice moc, ale fórky má rád. I když toho dokáže namluvit někdy až nadbytek je v sobě ukrytý před světem, především se svými pocity a minulostí. Ambiciózní intrivert, co vlastní sebevědomí a nebojí se jít si ani pro smrt je záludnou a vzácnou kombinací. Ale na ženy vždy, jako gentleman a to bez výjimek, pokud si daná slečna nezaslouží ránu do obličeje, to opravdu nezná bratra. Je milovníkem umění, sám klavírista, ještě aby nebyl, taky fanoušek performance a alternativní divadelní scény. Nepochopené věci a vyjádřené emoce až na odhalenou dřeň, to je blaho to pozorovat i tomu naslouchat. Tiše rád prochází galerie nebo sedí v divadle a u toho jí cheesecake. Kdyby to holky věděli, mohly by jej chytat na sladkosti, jako mouchu na lep. Proniknout k jeho citlivému a uvolněnému já je pro většinu těžké a vidět jej v teplácích ještě těžší. V džínách už snazší, nebo rozepnuté košili, která odhaluje, ale stále skrývá dost. Je to milovník alkoholu, jen s rozdílem od alkoholika a opilce. Theodor si alkohol rád vychutnává, snad nikdy se neopil. Miluje tvrdý alkohol, jako whisky, ale ochutná jakoukoliv pár let starou hroznovou delikatesu nebo exkluzivní nápoje z chlemu. Pohrdá snad jen laciným sladkým pitíčkem pro náctileté mladé dámy. Sám ale rád míchá koktejly a hlavně vaří. Spolu s Daisy oba milovali japonskou kuchyni a jemu se z genů asi podařilo získat nadání pro kuchyni italskou. Vaření je pro něj relaxací. Za tónů vážné hudby hrající z gramofonu dokáže vytvářet na talíři i mistrovská díla. Jeho sbírka gramofonových desek byla v San Francisku plná klasických melodií, rockových pecek a smyslného jazzu. Je si jistý, že tuto sbírku bude nadále vytvářet od úplné nuly i zde ve Verkkeli. Ještě dnes se směje tomu názvu.