Shiro Ichinose

Minulost: Jeho život je vlastně tak trochu záhada i pro něj samotného. Ze svého dětství si nepamatuje skoro nic, jen že se narodil do obyčejné rodiny temnonošů, která ho již od malička vedla a cvičila v používání jeho velmi brzo projevených schopností. Pamatuje si, že byl hodné dítě, a že ho rodiče milovali tak jak jen temnonoši dokáží. Pak se ale muselo něco stát. Možná to bylo tím, že byl právě v ranném stádiu období puberty, začínal si tvořit vlastní názory a poznávat svět na vlastní kůži... Sám si nebyl jistý jak, kdy a nebo proč se to stalo, ale.. Změnil se. Už to nebyl ten poslušný rozmazlený chlapeček a zářný příklad temnonoše. Těžko ještě v té době říct, v čem se tak moc změnil, ale dlouho to netrvalo, než pravda vyšla všem najevo. Bylo mu tehdy něco přes devatenáct let, když byl při rutinní průzkumové akci které jeho komunita pořádala vtažen do zuřivé bitvy mezi světlonoši a temnonoši. Tolik krve, křiku, bolesti, nenávisti a zmatku... Hnusilo se mu to. Necítil se dobře, nic mu to nepřinášelo. Jen jakousi nepříjemnou vnitřní prázdnotu. Bitvu sice pomohl ostatním vybojovat a vyhrát, ale když se pak po jedné z bezesných nocí vrátil na to samé místo, a viděl tam malou světlonošskou holčičku, jak chodí kolem dokola zřejmě v místě konce stopy jejího tatínka, kterého tak úpěnlivě volala.. Z nějakého důvodu se mu to promítlo do jeho života. Co kdyby on byl na místě té holčičky. Ještě ten den ji bezpečně odvedl domů k matce a zahladil stopy po její přítomnosti. Od toho dne bylo jasné, v čem je od ostatních temnonošů tak jiný. Byl empatický. Soucítil. Měl rád, dokonce si občas troufnul pomyslet, že by dokázal i milovat. Když se s tím ale svěřil svojí rodině, dočkal se jenom hořkého zklamání, které sice částečně očekával, ale bolest to nezmírnilo. Nejprve ho chtěli dát léčit. Že prý je nemocný, že se z toho dostane. Nic nedbali na to jak se jim opakovaně snažil vysvětlit, že s ním není nic špatně. A když léčbu odmítal, a nenechal se k ní přinutit ani násilím? Vyhodili ho. Vlastní rodina ho zavrhla. Ještě ten den opustil svůj rodný kraj na severu Japonska a o několik dní později i zemi. Nějakou dobu pak osamoceně pobýval ve Spojených státech a Kanadě. Stesk po rodině byl velký, jenže kdykoliv se ocitl ve společnosti jiných temnonošů, cítil jen nechuť a pohrdání. A tak to vzdal. Vzdal se jejich společnosti, a začal žít sám za sebe, jak nejlépe dokázal. Díky jeho bojovým znalostem a schopnostem pro něj nebylo těžké získat práce jako třeba vyhozavač v barech, ochranka ve všemožných obchodech nebo zbohatlických sídlech a poté co se naučil i zacházet s lidskými zbraněmi byl dokonce najímán jako osobní strážce. Za pár let si vybudoval jméno i kariéru. Mimo jiné také závislost na kouření a lásku k vybraným druhům kvalitního alkoholu, který si jednou za čas dopřál. Taky si ale stačil namluvit, že je podle norem normální temnonoš, naučil se své, byť celkem slabé, kladné pocity potlačovat a vystupovat tak, jako by ani nic takového neznal. Pravdu znal jen on, i když si ji čím dál častěji odmítal přiznat. Bylo to tak pro něj snazší, jak v práci, tak v osobním životě, když hupsnul do motelu s nějakou jednorázovkou a nebo se snažil odolat zájmu svých klientů a klientek. Nejednou mu byly za styk nabízeny nemalé peníze, ale vždy odmítl. Po dalších několika letech ho ale začala ta práce příšerně nudit a vysávat z něj život. Americké prostředí a politika byly čím dál horší, stejně jako požadavky jeho klientů a čím dál častější a rafinovanější útoky na ně. Po smrti třetího klienta už se rozhodl že toho má dost a potřebuje změnu. Klid. Nějak se přes známého z cestovky dozvěděl o severské Evropské zemi zvané Finsko, a řekl si, že by to nemuselo být tak zlé. Byl tam klid, nebo to tak alespoň vypadalo. Úplně ho ale přesvědčila až nabídka práce na akademii pro nadpřirozené bytosti. Ostraha ve škole? No, minimálně to bude dost klidné na jeho poměry, a s tou hromadou fracků se tam nudit nebude. Stejně by snad ani jinou práci dělat nemohl. Pokud tedy nechtěl začít kariéru gigola nebo modela, jak mu bylo klientkami mnohokrát doporučováno. Jak že se tomu říká? Zlatá střední cesta?

Jméno a příjmení: Shiro Ichinose

Datum narození: 24.12.1992

Rasa: Temnonoš

Status: Zaměstnanec

Pozice: Ochranka, osobní strážce

Faceclaim: Won Jong Jing

Charakteristika: Shiro, typicky japonské jméno pro relativně typicky vypadajícího japonce. Liší se hlavně tím, že je vysoký. Téměř 180cm, ale opravdu téměř. Kousek mu přece jen chybí. Je štíhlé atletické postavy s dobře vypracovanými svaly, i když byste to zřejmě na první pohled nepoznali. Má delší lesklé a husté černé vlasy, které si češe přes pravé oko. Z jakého důvodu? No... Když ho kdysi zase jednou přemohli jeho emoce, nebo spíš, když se je jednou nesnažil potlačovat.. Zachránil život jakémusi dítěti. Bylo to v obchodním domě kde v té době pracoval, už si nepamatoval, jestli to byla přestřelka nebo tam vybuchla bomba.. Ale moc dobře si pamatoval, že to dítě patřilo ke světlonošům, a jeho matka, vidíc, kdo zachránil její dítě bez jakéhokoliv vedlejšího nebo zlého úmyslu.. Mu vyléčila oko, které zasáhnul nějaký ostrý úlomek, zatímco jejího potomka chránil vlastním tělem. Duhovka tenkrát nabrala sněhově stříbřitou barvu, přestože na jeho vidění se nic nezměnilo. Vysvětlil si to jako reakci jeho temnoty na světlo té ženy a dál se tím už nezaobíral, přestože to kvůli přílišné pozornosti raději skrýval. Jeho levé oko zůstalo barvy roztopené tmavé čokolády, tak, jako bylo i předtím. Společně se sice trochu kratšími, ale tmavými a hustými řasami jsou oči z pohledu jiných zřejmě jeden z jeho nejatraktivnějších rysů. Pleť má bledou a hladkou, i když na různých místech na těle ji zdobí stříbřité i narůžovělé, ploché i vystouplé jizvy nejrůznějších tvarů. Nos vcelku malý, rty plnější a jemně růžové. V levém uchu nosí jednu naušnici, zatímco v pravém dvě. Většinou jsou to jen jednoduché černé nebo kovové geometrické tvary. Rád se obléká vkusně a luxusně, do tmavějších barev. Do práce nosí nejčastěji oblek, ale ve svém volnu rozhodně nikdy nepohrdne svetrem a obyčejnými černými džínami, nebo dokonce tepláky a vytahaným tričkem, které rád nosí při cvičení. Co se pak jeho povahy týče... Působí chladně, arogantně, někdy snad i namyšleně. Má o sobě dost vysoké mínění, byť právem. Je vcelku těžké ho opravdu upřímně rozesmát. Sebevědomí mu moc nechybí, stejně jako nelichotivé výrazy jeho slovníku. Někde hluboko uvnitř ale dokáže být starostlivý a jemný, podle jeho mínění, jako kterýkoli jiný muž. Má ale jednu slabinu, která vždy dokáže jeho kladné emoce vytáhnout napovrch a ani mu nedat čas o tom přemýšlet. Děti. Ač se to nezdá, Shiro má opravdu celkem rád malé děti. Samozřejmě, nesmí to být nevychovaní fakani a drzí usmrkanci, ty by prolískal raz dva. K dalším z věcí které má rád patří běh, střelba z luku, nutno podotknout, že obyčejného "lidského", klid a ticho a také vdolky. Absolutně miluje poctivé vdolky s prskancem povidel a domácí šlehačky. Pro ty by snad i zabíjel. Naopak nesnáší kohokoliv uřvaného, přehnaně sebevědomé a drzé spratky, jakékoliv otázky ohledně jeho soukromí nebo minulosti a kopr. V tomto případě by raději dobrovolně zabil sebe, než tu zelenou drť pozřít.