Marcell Németh

Minulost: Marcell pochází z pětičlenné rodiny, která žila stereotypním životem v nádherném městečku Eger, ležícím v Maďarsku. Je nejmladším ze tří bratrů velmi vážené rodiny smrtek, pro kterou pověst znamená vše už po mnoho generací. Marcell v dětství své bratry oddaně zbožňoval a vzhlížel k nim, jeho citové nadšení však postupně s rostoucím věkem opadlo. Začal se cítit nesvůj v jejich společnosti i ve společnosti rodičů. Měl své bratry stále rád, ale už za nimi nechodil s všemožnými stavebnicemi, nebo s basketbalovým míčem, či si jen popovídat. Oba bratři byli podle něj výrazné individuality a měli i odvahu říct si svůj názor. On sám nijak nevynikal. Nebyl oblíbený, nebyl nenáviděný. Ve škole byl průměrným. Jen nejmladší syn jejich rodiny. Typ dítěte, co při školním představení hrálo strom. Proplouval životem, který jej netěšil. Nenacházel sám sebe a netušil, s kým by si právě o tomhle měl promluvit. Postupně svým bratrům začal závidět jejich osobnosti, toužil po tom, se jim vyrovnat. Záviděl jim i negativní pozornost rodičů. On sám byl sice chválen, ale to jej tížilo a tlačilo k zemi, jelikož neprováděl nic nepatřičného, stal se nechtěně jejich mazánkem, na kterého vyvíjeli nepříjemný tlak a zahrnovali jej prapodivnou láskou související s diktováním budoucího života. Základní škola, střední škola. Byl typickou šedou myškou bez zvláštních schopností i vědomostí. Kvůli tomu se snažil nějak vyjet ze zajetých kolejí, i když mu to způsobovalo stres. Nesnášel neznámé situace, měl rád ve všem klid a pořádek a svět, do kterého se snažil dostat, byl naprostým opakem toho, co měl rád. Objevovaly se různé výstřelky, které přicházely a zase odcházely. Modré vlasy, piercing nad obočím, nalakované nehty, ... Bylo toho mnohem víc, ale vždy se brzy zase vrátil do starých kolejí. Zpátky k šedé myšce. V tomto období se však přeci jen dočkal toho, co si přál, negativního ohlasu ze strany rodičů, kteří dbali na pověst rodiny, a jakákoli nepřístojnost byla trestána. Maturitní ročník byl konečně přeci jen v něčem jiným než předešlé roky. Srovnal si nějaké vnitřní věci i cíle, konečně měl vizi, co udělat se svým životem. Chtěl jít na dobrou vysokou, kde toužil studovat matematiku a biologii. Měl na to vždy dobrou hlavu a na zkoušky a testy se pečlivě učil. Kolikrát se stalo, že nespal celou noc, nebo zůstával dlouho v knihovně jen, aby se zvládl naučit co nejvíce. Naplno se ponořil do studia a poprvé se na něco upnul bez myšlenky, že by se to mohlo nepovést. Jeho snahy však přišly vniveč. Na vysněnou školu se dostat nezvládl a to mu vnitřně ublížilo nepředstavitelným způsobem. Jediná věc, se kterou si byl jistý, o kterou se snažil, která měla jeho životu dát konečně směr, se nepodařila a on netušil, co dělat teď. Rodiče chtěli, aby šel studovat ekonomii, ale to on odmítl. Našel si práci jako číšník v pochybném baru a přestěhoval se ke svému bývalému spolužákovi do garsonky, aby se nemusel potkávat s vyčítavým pohledem rodičů. Úplně se odstřihl od rodiny, kvůli studu z vlastního zklamání, a začal žít svůj život na dně společnosti. Že život není peříčko, pochopil brzy. Dlouhé směny, mizerný plat, nepříjemný kolektiv a ubytování též nebylo žádná pohádka, ale víc si dovolit nemohl. O panictví přišel teprve během svých dvacátých druhých narozenin se svým spolubydlícím a jeho přítelkyní. Nutno podotknout, že nešlo o dobrovolný styk, který však vycházel z toho, že neměl jak jinak zaplatit nájemné, kvůli nečekanému výdaji za týdenní pobyt v nemocnici. Už před tím pro tento pár a jejich přátele vykonával menší službičky pod opojením alkoholu nebo marihuany, ale nyní šlo o něco, s čím nesouhlasil. Po tomto zážitku si sex znechutil, ať už se jednalo o jedno nebo o druhé pohlaví. Současně se i okamžitě odstěhoval do mnohem horších bytových podmínek, kde vydržel sotva dva dny, než se s prosíkem a pošlapanou hrdostí vrátil k rodičům. Rodiče jej neuvítali s nadšením, ale i tak mu poskytli obnos pro nový začátek, očividně ale bez nich. Dokázal se sebrat. Chopil se šance a vrátil se k fotografování, které jej kdysi tolik bavilo a nyní mu zajistilo slušný přivýdělek. Dokonce si našel práci v zahradnictví. Tato práce jej po dlouhé době, kdy tápal, vnitřně naplnila a on nalezl relativní klid v zeleném ráji. Jako fotograf si získal dobrou pověst a jako zahradník si vytvořil slušnou škálu zkušeností. Kvůli nepohodnutí s novým majitelem zahrad a parků, o které se staral, ale o práci po pěti letech přišel, což znamenalo, že přišel i o byt, který měl jako benefit. To byla nejspíš poslední kapka. Využil tedy kontaktů s bratry, se kterými po své dlouhé odmlce navázal rozpačitý kontakt, a vydal se do Finska, kde se ujal místa zahradníka.

Jméno a příjmení: Marcell Németh

Datum narození: 27.9.1991

Rasa: Nemrtvý, smrtka

Status: Zaměstnanec

Pozice: Zahradník

Faceclaim: Michiel van Wyngaarden

Charakteristika: Marcell nikdy nepatřil mezi průbojné osobnosti. Raději sklopil hlavu a přijal to, co se po něm chtělo, než aby se s někým dohadoval. Díky tomu, že přijímal názory ostatních, si nedovedl vytvořit vlastní osobnost, kterou by mohl rozvíjet. Stále hledal sám sebe, což se mu nedařilo, o čemž vypovídá i jeho experimentování se vším možným. Vždy měl rád určitý řád věcí a do stresu se dostává i díky maličkostem. Je chytrý, ale díky svému zmatkářství nezvládá právě ony stresové situace a tak dělá zbytečné chyby. Raději pracuje sám, bez toho, aby jej někdo rušil, dbá na své soukromí. Nad hodně věcmi často moc přemýšlí a nad některými nepřemýšlí vůbec, i když by si zrovna tyto situace pozornost zasloužily. Je vcelku skromný, jeho sobecké já však přeci jen touží, hlavně v studentských letech toužilo, po pozornosti ostatních. Chtěl, aby si jej ostatní všímali, což se ale nedělo. Na škole platil za podivína s foťákem a divnou rodinou. Fotografování patřilo k jeho velkým zálibám, než kvůli nepříjemné rozpravě s rodiči focení na nějakou dobu zanechal. To nebylo nic zvláštního. U ničeho nikdy dlouho nevydrží a po prvním neúspěchu má tendenci věci vzdávat, jelikož se to bojí zkusit znovu. Marcell však přeci jen není žádné nebožátko, jak se může zdát. Se svými problémy se ostatním nikdy nesvěřuje a naopak se s nimi snaží vypořádat po svém. Sám o sobě je dost hrdý a všechny neúspěchy nese těžce a trvá mu delší dobu, než se s tím smíří, pokud vůbec. Nikdy s nikým nechodil a své sexuální zážitky by nejradši nadobro vymazal ze své minulosti. Není však robot a i jeho tělo potřebuje jisté uvolnění. Proto se uchýlil na webové stránky, kde chaty, nebo anonymní videochaty bohatě splňují jeho fyzické potřeby. Ty psychické však nikoli a jeho romantická stránka tak zatím neměla možnost vyjít napovrch. Marcell je vysoký přesně 189 centimetrů a vlasy tmavé hnědi, které míval v dětství střižené na ježka má nyní dlouhé, takže mu sem tam padají do očí, pokud je nemá upraveny gelem. Je to svalnatý muž s modrozelenýma očima, který má nad obočím piercing, který ale nosí jen občas, což se ale nedá říct o piercingu v jazyku. Dalším a posledním znakem charakterizující přímo jeho tělo je malé tetování srdce vně jeho pravého stehna. Tohle tetování nemá žádný hlubší význam, naopak je to tetování, se kterým se probudil, aniž by tušil, jak k němu přišel. Současně je to i jediný znak, jak by jej mohl někdo poznat z internetu, jelikož svou tvář nikdy neukazuje. V nynější době si je už sám se sebou jistější, ne však stále tak, jak by si přál. Stále o sobě pochybuje, ale už si dokáže dupnout a stát si za svým. Jeho největšími zlozvyky jsou kousání spodního rtu a kouření cigaret. Za den vykouří tak krabičku denně, a pokud nemá svou obvyklou dávku nikotinu, tak je podrážděný a roztěkaný. Cigarety i značně ovlivňují krom zdraví i jeho vůni. Jde o podivnou, ne nepříjemnou směsici kouře, hlíny a pánské kolínské. Mezi jeho koníčky patří, jak už bylo zmíněno, fotografování. Též však rád maluje. Nikoli však barvami. Má rád ostré a přesné linie, kde nic není jen cik cak. Právě proto tolik podlehl focení, kde je nutno splňovat jasná pravidla, aby fotka byla dobrá. Umí se přeměnit v psa Huskyho, čehož ale moc nevyužívá, nijak se ani neztotožňuje se svou rasou a svou moc, kterou sice ovládat umí, v praxi ještě nepoužil. Tohle odmítnutí své moci ale znovu navazuje na jeho strach z toho, že by něco pokazil a v tomto případě by to mělo fatální následky, čehož si je moc dobře vědom.

Proměna