Lucy Friday Hellquist

Minulost: Lucy se narodila v klasický vánoční večer v odlehlé vesničce na pokraji Švédska. Za okny sněžilo, venku už dávno panovala tma a rodiny trávily čas spolu. Její otec ze Švédska pocházel, ale v průběhu života se přestěhoval do Norska. Tam potkal Luka, který se stal jeho věrným přítelem. Jeho přítelkyně Friday měla nejlepší kamarádku Zoe se kterou se později dal dohromady. Zoe si vzal a odstěhoval se s ní zpět do Švédska, kde o několik měsíců později zjistili že čekají Lucy. Ta dostala své druhé jméno právě podle nejlepší kamarádky své matky. Oba její rodiče byli smrtky a tak všichni očekávali, že půjde v jejich stopách. Ovšem, její rodiče ji s tím nechtěli zatěžovat už od mala. Když se tedy asi o půl roku později dověděli, že Friday a Luke čekají dceru, přestěhovali se zpět do Norska. Když se poté druhému páru narodila dcera, Lucy s ní samozřejmě měla již od mala blízký vztah. Chodily spolu do školky a později i do základní školy. Vlastně byly nejlepší kamarády, Lucy a Thea navždy spolu proti zbytku světa. Ovšem, jak rodiče Lucy tak rodiče They věděli že takhle to nepůjde. Lucy byla předurčena Norsko opět opustit hned poté, co se začnou projevovat její schopnosti. Tak se stalo ve věku třinácti let, kdy They zabila dotekem králíčka jménem Rivie. Lucy nechápala co se děje, ale její rodiče sbalili kufry a během dne byla celá rodina na cestě zpět do Švédska bez jakéhokoliv rozloučení. Lucy dodnes neví, jak si její odchod vyložila Thea, ale v průběhu života se musela smířit s tím, že už ji možná nikdy neuvidí. Její rodiče jí vysvětlili co je vlastně zač a hned po příjezdu do Švédska začali její schopnosti trénovat. Lu nikdy nebyla úplně výjimečné dítě, ale se schopnostmi smrtky jí to vážně šlo. Brzy se naučila ovládat svou přeměnu a dotek, fyzické aktivity u na tom nebyly až tak dobře. I přesto Lucy svůj trénink nevzdávala a postupem času zvládla všechno potřebné. Na šestnácté narozeniny se ráno probudila kvůli jakýmsi divným zvukům které se rozléhaly celým domem. Když se vydala zeptat se rodičů, co se děje, byli beze stopy pryč. Nejdříve si myslela, že je to nějaké překvapení nebo že někam museli odejít a tak čekala. Čekala den. Dva. Týden. Měsíc. Probrečela celé noci i dny, ale rodiče se neobjevili. Ráno vstala jenom aby se podívala jestli se její rodiče náhodou neobjevili, celý den na ně čekala a před spánkem dům ještě raději zkontrolovala, jestli se vážně neobjevili. Uplynul rok a Lucy stále nevěděla, co si má počít. Pomohla jí až babička, která jí prakticky dávala psychiatrické sezení zdarma. Lu už bylo sedmnáct a potřebovala se svým životem něco začít dělat. Udělala si vlastní pohřeb svých rodičů, aby se mohla posunout. Ačkoliv nikdy nevzdala víru, že se třeba objeví, věděla že takhle nemůže se životem pokračovat. Lu proto vyhledala jednoho z přátel jejích rodičů, Jacka. Ten pracoval jako smrtka pro různé mafie a jeho schopnosti byli špičkové. Lu ho požádala aby ji trénoval a pomohl jí zdokonalit své schopnosti. I přes začáteční skepsi se jí Jack ujal a udělal z ní svou pravou ruku. Během následujícího roku se schopnosti Lucy mimořádně zlepšily, ať už ve směru smrtky nebo ve směru fyzických a psychických vlastností. Během tohoto roku se taky uchytila zkratka Lu, kterou od té doby používá místo celého jména. Každopádně, chvíli po svých osmnáctých narozeninách začala hledat útočiště, kde by mohla být sama sebou a zařadit se k dalším jako ona. Po čase objevila akademii Westfire a rozhodla se, že právě tato akademie bude jejím novým útočištěm.

Jméno a příjmení: Lucy Friday Hellquist

Datum narození: 24.12.2000

Rasa: Nemrtvá, smrtka

Status: Studentka

Faceclaim: Lisa Dias Fernandes 

Charakteristika: Lu jako malé z obličeje téměř nikdy nemizel úsměv a byla za každou zábavu. Dnes už ale není ani zdaleka tak lehkovážná. Po zmizení jejích rodičů se Lu musela naučit zodpovědnosti, rozvážnosti a postavit se na vlastní nohy. Stala se z ní slečna, která se nebojí své emoce ukazovat. Ať už je šťastná, smutná, nebo se jí chce zrovna brečet, neschovává to. Za rok svého tréninku u Jacka se naučila nasadit dokonalý nečitelný výraz, ale dokud to ničemu nevadí nechává své emoce volně proudit. Zkrátka a jednoduše se nepřetvařuje a lidé co to dělají se jí hnusí. Většinou takové lidi pozná, čtení lidí je její parketa. Obvykle na lidech prostě vidí pokud je něco špatně nebo se něco snaží skrýt. Problém je v tom, že její empatie během jejího života klesla na bod mrazu, takže i kdyby někomu chtěla pomoc, půjde to z tuha. Trvá jí trochu déle než pochopí, co vlastně ostatní cítí. Často ani neví, co cítí ona sama a proto se otevře pouze málokomu. Naštěstí pro ni je na světě jenom hrstka lidí, se kterými má dostatečné pouto na to, aby se svěřovali o pocitech. Do jisté míry se stará pouze sama o sebe, ale když ji někdo slušně požádá o pomoc, málokdy odmítne. Ovšem, i ona má své hranice a využívat se rozhodně nenechá. Jakmile vytuší, že ji někdo využívá, vykašle se na něj a dál to už neřeší. Nechce vyvolávat zbytečné spory, ale nenechá sebou házet sem a tam. Nedělá jí problém postavit se za sebe nebo za lidi, na kterých jí záleží. Ovšem, k žádné akci se neuchýlí předčasně a raději si vezme více času na promyšlení. Za každou cenu se snaží udržet chladnou hlavu a rozhodně své rozhodnutí neunáhluje, ve většině případů si vše zvládne promyslet i když ji tlačí čas. Moc nemusí lidi, kteří se do všeho bezohledně vrhají po hlavě, připadají jí otravní. Vytočit ji je skoro nemožné, obvykle lidi které nemá ráda preventivně ignoruje. Takových je ale málo, s většinou lidí se snaží udržovat alespoň neutrální vztah. Ačkoliv se to možná nezdá, navázat s Lu kamarádství není nic těžkého. Nedělá jí problém oslovit ani náhodné cizince a do konverzace obvykle zapadne přirozeně. Pokud najde osobu, se kterou se cítí dobře, je schopná povídat si naprosto o čemkoliv... Vlastně je občas až ukecaná. To ovšem vyžaduje správnou osobu, když se u někoho necítí příjemně tak se raději obvykle ponoří do knížky. Čtení je její vlastní mini-svět, do kterého může utéct kdykoliv se ten reálný rozpadá. Se šálkem kávy a knihou v ruce se vydrží nehýbat hodiny. Ne vždy ale od myšlenek utíká, občas se rozhodne udělat si v nich pořádek. V takových případech se potuluje po lesích, loukách, nebo prakticky kdekoliv kde nejsou lidé. Čas od času neuškodí nechat civilizaci za sebou, no ne?