Fabienne Astier

Minulost: Vše začalo na počátku Viktoriánského období. Zatímco v Londýně, díky přísnému dohledu, který zřídila královna Viktorie, se populace upírů udržovala v normě a obyvatelstvo bylo v bezpečí, až na nutné oběti pro zachování křehkého míru, Francie na tom byla velmi špatně. Obzvlášť v Paříži počet upírů lačnících po krvi nekontrolovatelně rostl, naopak lidí ubývalo a v zemi panovala všeobecná panika a strach. Bylo nutno přijít s řešením a to se objevilo v podobě starého upířího rodu, který navrhl konečné řešení pod několika podmínkami. Vládu nad upířím obyvatelstvem ve Francii a další obdobné výsady, ale hlavně si přáli lidské obětiny, které by byly speciálně vyšlechtěny pro jejich mlsné jazýčky. Nebylo zbytí a toto rozhodnutí dalo vzniknout řádu Bílých panen. Tento řád vzniknul ze sirotčince, kde byli chlapci postupně odstraněni, a jen na ženském pohlaví spočinul osud země. Jak šel čas, stávala se z toho pomalu výsada. Stát se potravou pro nejváženější rodinu upírů ve Francii. Být jejich mazlíčkem, při čemž nemají žádná práva ani vlastní život. Jejich úkol je jednoduchý, být po vůli za jakékoli situace. Ať už se to mělo týkat potravy, nebo dělání společnosti na významných akcích, nebo naopak být služkou nejen v domácnosti ale i v posteli. Dívkám se dostávalo přísné výchovy, skvělého vzdělání ve všech potřebných směrech. Byly však vychovávány v izolaci, bez možnosti vlastního názoru. Tak byly dívky vychovávány až do dvacátého roku života. Z těch, které si do dvacátého roku žádný upír nevybral, se staly budoucí rodičky další generace dívek. Oplodnění proběhlo bez špetky něhy nebo citu a děti byly následně matkám vyrvány z rukou, ovšem jen tehdy, pokud to byly dívky. Chlapci byli odstraněni. Zmizeli beze stopy a více o nich nikdo neslyšel. Jen nepovedené kusy z vrhu. Okradené matky, pokud přežily porod, se pak mohly přidat k řádu jako vychovatelky, ale obvykle byly poslány dále. Většinou na trh s bílým masem, ale o tom se nikdy nemluvilo a stále nemluví. I krev dívek se ale vyvíjela. Díky pokusům, ne vždy úspěšným, se krev vyčistila a došlo se k takzvané dokonalosti, vyhovující všem bez rozdílu, což však nepřímo poukazuje i na to, že všechny schovanky, jejich matky a podobně, jsou pokrevně spřízněny. V současnosti se ve Francii nachází přesně pět budov sloužící jako sídla řádu, hlavní prostory jsou však v Paříži. Jak už bylo řečeno, chlapci nejsou žádani a tak měl i chlapce narozeného jedné únorové noci potkat stejný osud jako jeho předchůdce. Jen kvůli starým a nesmyslným pravidlům. Osud tomu však chtěl tak, že jedné z vychovatelek se zželelo jediného chlapce, který se za posledních pět let v institutu narodil. Vzala jej matce, a jelikož bylo dítě slabé, dostala jej na starost. Tak se z Fabiena stala Fabienna. Ačkoli se celý tento bláznivý nápad zdál neuskutečnitelný a nemožný, opak se stal pravdou. Chlapec díky náchylnosti k nemocem byl drobný a díky dlouhým vlasům se v davu dívek lehce ztratil. Též díky opatrnosti vychovatelky, která po karierním žebříčku šplhala velkou rychlostí, byl v bezpečí. Oblékán do dívčích šatů, vychováván jako ostatní dívky, sám uveden v lež, kdy se domníval, že s ním je vše v pořádku, až na častá onemocnění. Jako studentka si vedl dobře, dokonce výborně. Vynikal a to bylo špatně. Měl být neviditelným a to se nedařilo. K tomu všemu začal dospívat a jisté rozdíly začínaly být znát. Nijak strašně, ale byly tam. Tehdy přišla vychovatelka s nápadem fingované smrti. Chlapec byl přeci často nemocný, vše mělo proběhnout dokonale. Fabienovi bylo zrovna dvanáct, bylo to den před tím, než se měla akce provést. Institut však nečekaně navštívil významný člen upírské rodiny a chlapce si povšiml. Hlavně díky vůni krve, která byla jiná. Ne špatná, naopak byla cítit mnohem lépe, než u dívek. Originální vůně a zajisté ještě lepší chuť. Víno, které musí ještě chvíli odpočívat, než bude poprvé ochutnáno. To, že je muž, zůstalo utajeno, ale to bylo vše. Od této chvíle byla jeho budoucnost jasná a současně bylo jasné, že jen tak už zmizet doopravdy nemůže. Další roky byly obtížnější. Puberta je období, kdy se projevují rozdíly mezi pohlavími a Fabienovi se muselo konečně odhalit tajemství, které on sám, i když to zní hloupě, netušil, jelikož řád byl velmi izolovaný a on nikdy nikoho jiného nahého neviděl a ani se o tom s nikým nebavil. Považoval se za obyčejnou dívku, jenže realita byla krutým opakem. Rostl a roky plynuly. Nikdo ze zasvěcených netušil, co se stane, až dojde k tomu, až Fabien dosáhne dvaceti let a bude připraven k odvodu. Jak budou upíři a vláda reagovat na tento prohřešek a vlastně i hříčku přírody. Řešení, sic bláznivé, se však přeci jen našlo. Díky malému úniku informací pojala společnost podezření a začaly se objevovat nejrůznější fámy a dohady, které přinutily vedení, aby některé z dívek poslalo na pobyty do cizích škol, aby se společnosti ukázalo, že vše je tak nevinné jak se zdá. Díky této události byl Fabien, nebo spíše Fabienna poslána do školy Harlowes, kde po uplynutí doby pobytu náhle onemocní a bohužel nemoci podlehne a v témže čase svět konečně pozná i Fabiena Astiera, mladého a svobodného muže.

Jméno a příjmení: Fabienne Astier

Datum narození: 27.2.2001

Rasa: Člověk, alchymista

Status: Student

Faceclaim: Daniel Landroche

Charakteristika: Jasně modré, inteligentní oči. To je to první, co zaujme člověka, když se s ním setká poprvé. Hebká, bělostná pokožka s růžolícími tvářemi a klenutá ústa, tvář Sněhurky. V obličeji Fabien ke svému štěstí připomíná dívku a jemnost obličeji jen přidávají kaštanově hnědé, vlnité vlasy sahající zhruba něco pod ramena. Vlasy jsou naštěstí dostatečně dlouhé a husté na to, aby se z nich daly vytvořit různé účesy. Vzhled této osoby s obličejem křehké víly však narušuje poměrně mohutnější tělo, než by se k dívce hodilo. Není to tak, že by si člověk, řekl, že je tlustý. Spíš naopak. Je vytáhlý a hubený, ale absolutně žádná křivka. Má velká ramena, velké nohy a větší ruce než dívky v jeho věku. Tyto nedokonalosti však skvěle skryjí šaty, které chlapec a všichni ostatní v řádu nosí a které vše dokonale zamaskují, ačkoli vycpávek místo prsou potřeba je. Díky líčidlům a dalším vychytávkám však svým vzhledem dokáže oklamat naprosto každého, bez výjimky. Působí dojmem vytáhlé, ne příliš tělesně přitažlivé dívky, ale jde hlavně o vkus případného nápadníka. Někomu může připadat jako krasavice, někomu jako ošklivka, stále ale, a to je hlavní, jako dívka. Když už bylo skryto tělo, bylo důležité skrýt i hlas. To se podařilo vcelku jednoduše, hlavně díky úmorným večerním lekcím, kdy se snažil svůj hlas přivést k dokonalosti. Sem tam mu přeci jen něco ujede, ale jinak mluví jemným, přitažlivě chraplavým hlasem, který už považuje za svůj. Fabien je mírumilovné povahy a snaží se vše vyřešit v klidu a s rozvahou. Rád si každého vyslechne a až poté soudí. Proto nebylo výjimkou, že obvykle rozsuzoval marnivé pletichy dívek. Dokázal se totiž podívat na situaci jinak, než se na ni dívaly ony. Naopak v jiných chvílích, kdy se dívky shodly bez problému na správném řešení, tak on nad ním bádal mnohem déle a stejně někdy řešení nedosáhl. Jinak je to ale snílek, který většinu času tráví ve svém vysněném světě, daleko od děsivé a nejisté budoucnosti. Pokud jej však někdo rozzlobí, tak je nepříjemný a dovede se změnit v hysterku, to se však stává jen ve velmi krajních případech. Jinak je milý a přívětivý. Díky vychování není zvyklý na přepych, a tak mu ke spokojenosti stačí málo. Miluje romány, obzvlášť ty romantické, které mají smutný konec. Libuje si v zářivých barvách, které však nenosí. Jeho šatník je omezen pouze na smutné, nezajímavé kousky, které se mu líbí jen díky široké sukni s volánky. Ovládá několik cizích jazyků, vyzná se v etiketě, umí tančit a to nejen na parketu, ale i v kuchyni a i ostatní domácí práce zvládá bravurně. Ač má velké tělo, nemotorný vůbec není, naopak vyniká svou ohebností a dobrou fyzičkou. Úzkostlivě tají své velké tajemství. Bere to za svou chybu, že se narodil tak, jak se narodil. Stát se tím, koho si vybere upír, považuje za velkou čest, což napovídá tomu, že jeho myšlení je značně ovlivněno. O své budoucnosti nemá sebemenší představy. Je rád dívkou, odmítá se stát mužem. Příčí se mu představa, že by nosil mužský šat. Jako malý, díky svému chatrnému zdraví, které přetrvává do teď, často trávil čas čtením a z toho se odvíjí jeho touha zamilovat se a mít velkou rodinu. To ale, jak ve svých dvanácti letech zjistil, je nemožné, pokud chce setrvat v ženských šatech. Ve volných chvílích se věnuje psaní, na což má i talent. To, co mu naopak příliš nejde, jsou přírodní vědy, hlavně fyzika. Paměť má ale vynikající. Dokonce si ve volných chvílích odříkává básně, nebo je i skládá. Jeho krev, jako u ostatních dívek, chutná tak, jak to dotyčné osobě vyhovuje nejvíce. Krev Fabiena však vybočuje jakousi osobitostí, takové konečné dozdobení vynikajícího dezertu.