Dorian Németh

Minulost: I když svým vzezřením jej mnozí tipují na jižanský původ, ve skutečnosti pochází ze střední Evropy specifičtěji z Maďarska, kde se narodil v městě Eger, což je jedním z historických klenotů tohoto státu nevalného věhlasu. Za svůj život se bohužel setkal i s tím, že tento stát nikdo neznal anebo si naopak myslel, že jejich hlavní město je pojmenováno po paprikové pomazánce a ne naopak, což ho dokázalo fyzicky ranit u srdce. Pochází z vysoce postavené rodiny, narodil se jako prostřední sourozenec, což mnozí považují za nevýhodu, jemu tahle pozice však naprosto vyhovovala. Jeho nejmladší sourozenec Marcell přišel dva roky po něm a tak si ani nepamatuje, jaké to je býti benjamínkem a tím pádem být i pod drobnohledem celé rodiny. Morfeus byl odmalička cepovaný a učený všem zvykům a nejmladší Marcell byl zase veden k vychování a všichni v něm viděli jakousi naději, snad nějakého smrťáckého mesiáše a tak Dori mohl tak nějak samovolně růst jako dříví v lese, aniž by byl za to rodiči příliš odsuzován, alespoň ne veřejně. Proto má i na dětství hezké vzpomínky, i když si s bratry hrál venku až do pozdních večerních hodin, nikdy nedostal zaracha a nebyl ani seřván. Morfeusovi spílali to, že má mít jako nejstarší více rozumu, Marcellovi zase to, že jako nejmladší by měl poslouchat a být více pokorný a Dorian? Ten se nějak vždycky u všeho přichomýtl do počtu. Ani během svých studentských let se nezlepšil, své povinnosti smrtky úspěšně zanedbával a ignoroval a jeho laxnost pouze nabývala a více se v něm utvrzovala. Nedalo by se říct, že byl naprosto neschopný, jen se jednoduše nesnažil ani před rodiči vypadat dobře a předstírat, že ho myšlenka budoucnosti, jak si bude někde hrát na kmotra ze sicilské mafie vzrušuje, to už jeho drazí rodičové nad ním zlomili hůl a dokonce jej nechali, aby se věnoval oboru, jakému chce, podmínkou bylo pouze, aby se dobral alespoň k nějakému titulu. Zprvu studoval v Maďarsku snad nějakou ekonomickou školu, která ho málem unudila k smrti, jediný světlý bod byl zde výměnný pobyt v Itálii, kterou si zamiloval, a nakonec zanechal studia v rodném Maďarsku a přesunul se do jižních krajin. To rodiče rozlítilo, protože to bylo zrovna v období, kdy i Marcell už pomalu začínal opouštět své hnízdo, nedalo se však říct, že by to Dorianovi způsobovalo noční můry a deprese. Snad rok se jen poflakoval a nasával zdejší atmosféru a hlavně víno, po shlédnutí všech těch krásných míst, kdy se mu podařilo dostat se díky známosti s jedním církevním představitelem i do vatikánských archivů a vidět ty ohromné sbírky se rozhodl, že se pokusí něco ve svém životě a začal studovat Archivnictví a knihovnictví, kde se dočkal i onoho kýženého titulu, aniž by musel někomu dělat určité laskavosti, ačkoliv s profesorským sborem měl vztahy dobré. Po studiích se zničehonic jeho matka ozvala s tím, že by se mohl jakožto správný dospělý muž usadit a neustále mu dávala za příklad Morfeuse, s kterým byl v kontaktu a dokonce se v Itálii párkrát viděli a navštívili. Tehdy už byl nejmladší Marcell bůhvíkde a až na pár strohých telefonátů nebo sms zpráv neměl vůbec tušení, jak si žije. Asi i proto u rodičů vzplál nově zájem o jejich tedy už pěkně odrostlého prostředního syna. Snad z nějakého rozmaru či návalu adrenalinu a snad i kapky sentimentu se rozhodl vrátit do Maďarska, kde si pronajal byt v Bdapešti a opravdu se s danou slečnou, kterou měli rodiče v oku, několik měsíců setkával. Nebylo to snad kvůli tomu, že by chtěl být matce či otci po vůli, spíš by to dal za vinu jejím přírodním trojkám a nohám až do nebe. Bohužel pro Doriana i pro jeho rodinu, zanedlouho si povšiml i jejího bratra, který tehdy byl ženatý a zastával vysokou funkci v kolegiu nemrtvých, o to víc to bylo ožehavější, když je jeho přítelkyně a sestra jeho milence přistihla in flagranti. Po krátké, leč výstižné výměny názorů jak ze strany partnerky i rodičů si opět sbalil svých pár švestek a odjel do Finska za svým bratrem, který mu pomohl sehnat na akademii kde učí práci, kde nyní již několik měsíců poklidně žije a nechybí mu nic. Snad jen na jeho poměry jsou tady lidi příliš upjatí. 

Jméno a příjmení: Dorian Németh

Datum narození: 27.12.1989

Rasa: Nemrtvý, smrtka

Status: Zaměstnanec

Pozice: Archivář, knihovník

Faceclaim: Rafa Rech

Charakteristika: Už od prvního pohledu jde poznat, že před vámi s největší pravděpodobností nestojí zamlklý a introvertní muž uzavřený do sebe. Jeho excentrický zevnějšek naprosto koresponduje s jeho povahou, je to tak říkajíce kniha otevřená. Patří mezi velice temperamentní až výbušné jedince, jeho chování může být mnohdy nevyzpytatelné, až je k podivu, jak může vykonávat tak rozvážnou a poklidnou práci, kterou dělá, zřejmě jde o určité vyvažování těchto dvou naprosto odlišných světů. Není to však žádný agresor, do potyček a rvaček se málokdy nechá zatáhnout, už jenom kvůli tomu, že neoplývá přílišnou fyzickou sílou, ale také, že jeho narcistická povaha by mu nedovolila, aby si nechal způsobit nějaký šrám či snad trvalejší poškození jeho půvabného obličeje. Sám sebe označuje za zdravě sebevědomého mladého muže, někdy o svůj zevnějšek pečuje možná příliš úzkostlivě. Nedokáže dlouho stát na jednom místě a neholduje žádným závazkům, ať těm dlouhodobým nebo i kratšího rázu. Není vyhraněný naprosto v ničem, od zájmů až po svůj intimní život, někdy stráví večery s dobrou knihou, podruhé zase prohýří celý víkend v bezejmenné putyce a spánkový deficit dohání v archívů zašitý za regálem. Někdy usíná v náručí postarší dámy a jindy zase na matraci studentského bytu s mladým rozcuchaným studentem. Nebo dvěma. Bývá rád středem pozornosti a díky jeho charisma se mu to mnohdy i daří, bez patřičného zájmu a pozornosti by dozajista ochořel, je zvyklý způsobovat poprask a rozruch již od svých raných let, rád lidi šokuje ať už v tom pozitivním či negativním slova smyslu. Jeho vkus i povaha je celkově zahalena oparem určité dekadence a jeho styl života by se dal snadno zaškatulkovat a zařadit jako bohémský. Co se vzhledu týče, nemá na co si stěžovat a nikdy to tak necítil, zdali někomu na jeho zevnějšku něco vadí, ať odvrátí zrak. Stejně jako jeho bratři je vysoké postavy, téměř předrostl svého nejstaršího bratra, zastavil se však také u 190 centimetrů. Jeho opálenou pokožku zdobí nesčetná tetování, až po různé japonské motivy ze starých bájí až po naprosto mainstreamové kousky či námořnické oldschool věci. Jeho husté černé vlasy jsou po bocích sestříhané a patku si vždy stylizuje do nedbalé vlnky načesanou nahoru. Stejně jako jeho vlasy jsou téměř tmavé i jeho oči, které mají kolem sebe vějíře vrásek od neustálého smíchu a grimas. Nejraději se obléká do drahých a designových kousků, pohrdá obchodními řetězci, kteří produkují obrovská kvanta hadrů, které nevydrží celou sezónu a nosí je polovina lidstva, mnohé jeho obleky jsou šité přímo na míru a netají se tím, že jej v tomhle občas rády zasponzorují ony ty milé dámy, v jejichž společnosti tráví Dorian někdy toliko času. Svoje povinnosti jakožto smrtky nijak neprožívá, ve skutečnosti své schopnosti nevyužívá téměř vůbec, nicméně, pokud byste někde viděli se poflakovat černou pumu, je vysoce pravděpodobné, že se jedná právě o něj.

Proměna