Aurelius Heimdall Lathinen

Minulost: Na své dětství opravdu nerad vzpomíná ani jej nikde neprozrazuje. Nechce už mít nic společného s dobou, kdy byl ponižován a nucen se dřít. Avšak něco za zmínku stojí. Například jeho druhé jméno se dědí z generace na generaci a tak mu bylo uděleno stejně, jako jeho otci a otci jeho otce. Narodil se s živlem blesku, který umí dnes již dokonale ovládat a využívat. Dokud byl batole nechápal rozepře mezi svými rodiči, ale jakmile začal vnímat už poznal, kdo je v rodině ten dominantní a jehož slovo platí v každém případě. Uznávaný mág přece nebude mít za syna nějakou nicku a tak už v dětství započalo jeho studium ohledně historie, lektvarů a magických zbraní či boje. Avšak vynikal pouze v teoretických předmětech nebo magii, jako takové. Což se otci nelíbilo a uděloval svému chlapci většinou tělesné tresty, protože chtěl mít z Aureliuse všeznalce. Matka čarodějka byla dobro samo a alespoň díky ní se dala otcova přísná výchova vydržet. Však vlídnost mu musela být udělována tajně, protože utěšování jeho otec nestrpěl. Někdy rozepře mezi rodiči vedli až k zničení zdí nebo nábytku a jejich hádky malého Aurelia již tehdy poznamenaly. Vždy na něj dopadalo špatné otcovo světlo, ale i tak se stále rád schoval u matky v náručí, která jej vedla tou citlivou cestou stejně, tak i jeho sestru. Oba je naučila mít ráda umění a literaturu o které se mladý nadšenec Aurelius zajímá dodnes. Jeho otec patřil mezi ty bytosti zla jež usilovali o zrušení mírové smlouvy a tyto své názory učil i své děti, jenže matka měla jiný názor. A tak byl odmalička učen různými historickým poznatkům, někdy až lživým a zlem vychvalovaných. Když se narodila jeho mladší sestra Lauriel, přidalo se k jeho utrpení ještě žárlivost a opovrhování ženami. Sestra se nikdy nemusela tak dřít ani studovat jako on, jelikož byla dívka a jí prý stačilo umět vařit lektvary. A proto ji v začínající pubertě začal i nenávidět za to, že jí všechno tak lehce prošlo. Proto je nesmírně rád, když se s ní vídá, co nejméně, jelikož je studentkou školy dobra. I když otce nesnášel, tak se postupně sžíval s jeho názory a studoval pilně, jak si přál. Odporovat mu začal až ke konci svého studia, kdy konečně projevil svůj názor ohledně toho, co chce v životě dělat. Otec se zajímal více o boj, kdežto on prahnul pouze po znalostech ohledně minulosti a uměleckých děl. A tak se stalo, že si vybral cestu těžší, kdy musel opustit domov, ale jeho duši se značně ulevilo, když už nemusel být pod vedením toho tyrana. Matku opouštěl velice nerad, jelikož tu jedinou měl rád, ta jediná mezi ním a Lauriel nedělala rozdíly. Po ní nejspíš zdědil oblibu ke květinám a různým výhodným rostlinám, avšak vaření lektvarů nepotřeboval, tak jako jeho sestra, protože byl o tolik mocnější. Po odloučení od rodiny začal okusovat bohémský život, tento životní styl mu rozšířil obzory i ve směru umění, ale byla to jen malá výhoda z toho, že chtěl ve všem tom absintu a cigaretách utopit svou mizernost a sebenenávist. V tuto dobu zazdil své dřívější ubohé já a stal se z něj ambiciózní sebevědomí muž. Po této stránce se mu dařilo stejně, jako po stránce vzdělání. Přečkal kocovinu a zkoušky dokázal zvládnout na výbornou i když smrděl, jako nějaká putika. Po studium se na pár let vzdálil do zahraničí, konkrétně do sousedního Norska, kde s finanční podporou své matky úspěšně vystudoval vysokou školu fikozofickou, obor dějiny umění. I když se jednalo o lidskou školu, tak neváhal a vrátil se do Finska, kde žádal o místo profesora na své minulé škole. Přesto, jakou pověst si tam vytvořil. Vytvořil si také pověst inteligentního a vnímavého studenta, což mu umožnilo i přes nedostatky získat místo učitele, dvou předmětů najednou. Neudělal to rozhodně ze zájmu stát se učitelem, ale proto, že to bylo nejjednodušší řešení, jak naložit se svou budoucností. Hlavní je, že bude blízko sebe mít podporu z matčiny strany a peníze za které si bude moci koupit další alkohol a cigarety. Ale návrat domů byl šťastný pouze pro jeho matku, pro sestru byl lhostejný a otec zuřil. V mírném alkoholovém opojení a psychickém vypjetí se neudržel, za ta léta se v něm nahromadil na otce četný vztek a nenávist, udeřil do něj bleskem. Což kombinace s otcovým živlem vodou měla za následek neštěstí. Nezemřel, ale byl velmi zraněn, jenže Aurelius už netušil, jak to s tím starým parchantem dopadlo, protože ihned poté opustil svůj dům a nyní pobývá pouze ve škole. Nekomunikuje ani se svojí milovanou maminkou, protože si ona určitě myslí, že jí tím ublížil. Momentálně se své rodině straní a pobývá jen ve škole nebo ve městě, tvářící se jako drsný muž chladných citů.

Jméno a příjmení: Aurelius Heimdall Lathinen

Datum narození: 15. 2. 1993

Rasa: Mág

Status: Profesor

Předmět: Historie zla

Faceclaim: Ivan Zakharov

Charakteristika: Nejspíš prvním poutačem na 185 cm vysokém mladém muži bude jeho tvář. Propadlé líce tvořící na jeho tváři stín a ostře řezaná brada jen podtrhují jeho temnou podstatu, ke které odjakživa patřil. Jak tmavě hnědé má vlasy, tak ještě tmavší barvou je zbarveno jeho husté obočí, pod kterým jsou usazena dvě chladné oči tmavě šedé barvy mandlového tvaru. Jak jsou na pohled chladná, tak takový stejně chladný a tmavý je jeho přístup k životu. Odráží se to i na oblečení, pod kterým skrývá své šlachovité hubené tělo. Často nosí tmavou barvu a odstíny se pohybují mezi černou, indigovou a dokonce i purpurovou. Mezi světle barvy, kterými svůj oděv většinou pouze doplní patří jen šedá či bílá. Raději nosí dlouhé rukávy, aby zakryl prosvítající modré žíly na rukou a několik jizev. Tyto jizvy nehezky zdobí i jeho hruď. V oblibě má dlouhé kabáty a kápě, džínová bunda se v chladném nordském podnebí také dá nosit. Ve směs je jeho styl spíše elegantní, i když nosí většinou rozervané džíny, tak je doplní bílou košilí a polobotky. Ironicky nosí na krku pověšený růženec a občas si s jeho korálky pohrává, jakoby odříkával modlitbu, jenže v jeho hlavě jsou usazeny myšlenky na to, jak tento svět opět přivést k válce mezi dobrem a zlem a nebo na polonahou svázanou dívku. Při těchto myšlenkách se dovede i potutelně usmívat. Usmívá se často, to je pravda, ale výrazně smát jej neuvidíte se snad nikdy. Takové chování nikdy on neměl. Vždy chtěl totiž působit seriózně a dominantně ve všech ohledech svého života a tak zvonivý smích není jeho prioritou. Je spíše osobitého postoje, jak v životě, tak i v učení mladých studentů, jelikož je stále někde jeho dětská nevyřáděná duše ukryta a tím pádem tak rebeluje i proti vedení školy. Jen dík jeho znalostem a inteligenci a možná i podlosti jej ještě nevyhodili. Heimdall si umí slovně poradit a probourat cestičky kamkoliv. Taková jeho schopnost se mu hodí více, než umění blesku a to hlavně v případech, kdy zaspí hodinu, protože se den předtím nezodpovědně oddával alkoholu či u čaroděj sháněl nějaké omamné byliny. Často jej lze vidět ve stavu nevhodném pro profesora takto prestižní školy, ale vzdělání na vysoké úrovni dovede věcí. Třeba odpustit nějakou alkoholickou výtržnost či pozvracené chodby. Ovšem je schopný po probuzení z alkoholového opojení pronést sáhodlouhé přednášky o kubismu i renesanci nebo malovat obraz či dávat dohromady rýmy. Pokud se o to pokouší, když jeho smysly ještě tápou někde mezi nebem a zemí, mohou přednášky od něj být poněkud zmatené. Někdy i při své hodině se nestydí nalít si skleničku nebo zapálit cigaretu, jeho osobní názor na věc je prostý a to jest takový, že pro přednášky to je estetická výhoda a navozuje atmosféru, tedy tohle vám řekne pokud se jej na toto jeho počínání zeptáte. Doopravdy je mu to ukradené a jen uklidňuje své abstinenční příznaky a nervozitu. Také rád tiší i jiné své choutky a to hlavně vyhledáváním mladých a hlavně naivních studentek jemného výzoru, které by mohl svým sebejistým vystupováním zaujmout. Je sice osobností bohém a pěkný hulvát, ale ve světlých chvílích, kdy se kolem taková naivní příležitost mihne, dovede ze sebe vyloudit nespočet moudrý frází a svůdných slov. Však jeho pravý postoj k ženám není příliš férový, jak se na začátku může jevit. Nepatří mezi ty nadšené profesory aktivisty, kteří pořádají různé akce a praktické hodiny, jemu bohatě stačí odvyprávět právě probírající látku a odebrat se zpět do svého kabinetu. Pokud mají studenti zájem o nějaké doučování nebo doplňující otázky, musejí jej vyhledat osobně. O domluvené zkoušky se ani nepokouší, protože na ně by stejně nepřišel a nějaké vzdělání studenta by jistě vyměnil za láhev nějakého aperitivu. Zde jde jasně vidět odraz jeho sobeckosti a lhostejnosti k ostatním. Na první místo řadí vždy sám sebe a od jistého věku tomu není jinak. Nemuselo by se to na první pohled u něj zdát, ale rád komunikuje z ostatními a je vcelku upovídaný, jenže nějaké bezduché tlachání není nic pro něj, pokud tedy nejde o potencionální milenku, to snese hodně. Má rád hluboké otázky a filozofické uvažování a pokud objeví takového kolegu či studenta, může jej mít dokonce i v oblibě. Člověk by si řekl, jestli tenhle nesympatický démonický vypadající muž může vůbec mít v oblibě něco, ale konec konců má. V první řadě jsou to kočky. Uznává je jako vznešená zvířata v převtělení bohů a dokonce jednu nádhernou vlastní. Že by jeho oblíbené roční období mohla patřit zima, jste se trefili, ale má ještě jedno oblíbené období a tím je jaro. Užívá si to nepříliš teplé počasí a miluje rozkvetlé květiny a kterými si v tuto dobu zdobí ložnici i kabinet. Rostliny jsou pro něj inspirací v jeho uměleckých činnostech a připomínají mu křehké dívky. Nejraději má květiny bílé barvy. Proč? Že by až takhle jemná byla opravdová podstata jeho duše nebo jde pouze o ironický protějšek k sobě samé?