Alyssa Baudelair

Minulost: Nespravedlnost vládne napříč celým světem a je mu jedno, na koho si zasedne. Nejspíš zasáhl už její prarodiče a tím se to, jak rakovina, dostalo přes rodiče, až k ní a, bohužel, i k jejímu mladšímu bráškovi. Ani na jednoho z nich se štěstěna neusmála, když se narodili mladému a drogově závislému páru, které život nezkoušel o nic míň. Dostali se tedy do rodiny, kde byli nanejvýš na druhém místě v jejich životě. Když jí bylo sotva půl roku, byla přidušena svou matkou, která už nevěděla, co má dělat s brečícím dítětem. Ve dvou letech měla první zlomeninu ruky a za půl roku přišli první típance cigaret o její pokožku. Roky plynuly a praktičtí doktoři ani nevěděli o její existenci. Do školky nikdy nenastoupila a na jiných obecních místech jí rovněž nikdo nikdy neviděl. Do sedmi let byla zavřená doma a oddaně snášela fyzický a psychický nátlak obou rodičů, který přinášel i nesmyslně kruté tresty za banality, časté výprasky rákoskou, řemenem nebo čímkoliv, co bylo po ruce. Na druhou stranu, byly i dny, kde by se pro své děti rozkrájeli a pečovali o ně, jak nejlépe uměli. Takové dny byly jen zřídka a jak už to tak bývá, jejich nenadálý příchod nadělal více škody než užitku. Až po nástupu do první třídy si začali lidé všímat, v jakém stavu děti jsou. Pojem hygiena byl pro ně cizí, oblečení špinavé a staré, vychování žádné a mnohočetná zranění, které na náhodný pád nevypadala. Škola to začala řešit a do půl roku jim je sociální pracovnice odebrala z péče a umístila děti do dětského domova. Odchod od rodičů oplakali a jako sourozenci se ještě více semklo k sobě. Až v domově je pořádně naučili základní hygienické návyky, seznámili se a zapsali u potřebných lékařů a celkově je dali do pucu. Ale protože zde bylo až moc dětí a málo pracovníků, sociálním dovednostem se pořádně naučit nedokázali. Do paměti se jim vrylo, že kdo dřív přijde, ten dřív mele a všude platí právo silnějšího. I tak to byla pro ně ta nejkrásnější léta jejich života. Odchod z dětského domova byl pro neméně těžší, než opustit rodiče. Ani tady se slzám neubránili, ikdyž jich bylo podstatně míň. Do nové rodiny se dostali, když jí bylo devět let a i přes všechno, věřili, že je čekají jen lepší zítřky. Aspoň tak jim to sociální pracovníci říkali. Noví rodiče působili zvenčí až děsivě mile. Velmi zdvořilí, přívětiví, sem tam vtípek, vzdělaní a hluboce ponoření do křesťanské víry. Kromě nich s nimi žil i jejich jediný syn. Vymodlený mazánek, rozmazlený, egoistický a umíněný maniak, až fanaticky zabořený do křesťanství. Tohle většina okolí velmi často přehlížela, hlavně díky jeho perfektním hereckým dovednostem. Jí však vždy připomínal svým chováním a vzhledem slizkého hada, který se neštítí udělat cokoliv, aby dosáhl svého. V prvních měsících společného soužití probíhalo vše hladce. Nová rodina byla milá, hodná, vstřícná a zahrnovala je vší láskou. I jejich nový bráška se snažil, ač nerad, chovat k sourozencům hezky a napomáhat jim při cestě k ,,pravé" víře. Jejich nový život zahrnoval čisté oblečení, péči o hygienu, vedení ke správnému chování, časté návštěvy kostela, ministrování, odříkávání modliteb několikrát denně, po čase nepřetržité kontrolování od nevlastního bratra. Sourozenci se snažili co jen to šlo, aby se zavděčili, ale bible byla pro ně neustále cizí. Bylo jednou z příčin opakovaných fyzických trestů, které se stupňovaly. Po čase se ukázalo, že i tito rodiče mají pouze beránčí roucho a pod nimi se skrývají bestie. Vše se vystupňovalo, když se jejího bratra pokusil znásilnit farář. Podařilo se jim včas utéct, ale zážitek se jim vryl do paměti. Po příchodu domů jim nikdo nevěřil a fyzické napadání dosáhlo maxima. Zanedlouho museli obstarávat celou domácnost sami, museli mít perfektní prospěch, bez odmlouvání dělat vše, co jim doma poručí a poslušně ministrovat. Obyčejně stačilo málo k ,,výchovným" fackám a kopancům, výprasku řemenem či vařečkou, nekonečným hodinám modlení, klečení na hrachu a noci stráveným ve sklepě. Zprvu se zaměřovali na ni, ale když zjistili, že tolik nekřičí, začali ji zavírat do místností, nedaleko místa dění, a na její místo nastoupil mladší bráška. Domem se potom obyčejně rozléhal křik obou sourozenců a Dandy (nevlastní bratr) byl v tu dobu v sedmém nebi. Aby si ale užil pořádnou dávku zábavy, která bude v jeho režiji, i on si během toho často ,,vypůjčil" Alyss, kterou si odvedl co nejdál od rodičů a sám ji tyranizoval a dával přednášky o slušném chování. Když se bránila, jednoduše ji u toho svázal, aby mu neutekla a jako prevenci křiku, když jí například přejížděl rozžhaveným nožem po lýtku, jí dával roubík. Potom už mohl, nikým nerušen, dávat nekonečné přednášky, u kterých kladl důraz na to, aby to hlavně jemu krásně znělo. Za pár let našel zalíbení i v jejím těle a po pár pokusech se mu ji podařilo znásilnit. Bral to jako dárek ke svým osmnáctým narozeninám, od kterých čekal, že každý udělá, co mu na očích uvidí. Proto bylo pro něj překvapením, že se Alyss bránila. Ale i s tím si hravě poradil a užil si svůj první sex. Bylo to poprvé, ale ne naposledy. Po určitém čase ji označil za soukromý majetek a na důkaz toho ji chtěl na krk vypálit rozžhaveným pohrabáčem značku. Než to stihl udělat, zastavil ho její bráška v podobě vlkodlaka. Rozsápal mu krk stejně jako jeho rodičům a pomohl sestře z provazů. Věděli, že musí utéct, ale než dům opustili, Alyss ho podpálila. Potom už se ztratili v nedalekém lese do doby, než se k nim dostala informace o škole, která je jak pro lidi, tak pro jejího bráška přizpůsobená.

Jméno a příjmení: Alyssa Baudelair

Datum narození: 9.9.2002

Rasa: Člověk, bojovnice

Status: Studentka

Faceclaim: Pauline Hoarau

Charakteristika: Od raného dětství jí bylo dost jasně naznačováno, že držet hubu a krkok je pro ni to pravé. Její místo je vzadu a nejlépe být všem k dispozici. Jakkoliv k dispozici. Málo komu by se toto postavení ve společnosti líbilo, ale pokud v tom žije člověk od útlého věku, rychle si na to zvykne a bere to jako samozřejmost. Proto byla s bratrem takhle ušlápnutá většinu života, bez povědomí o tom, že by to šlo i jinak. Až později, kdy rozbila obraz o hlavu faráře, zjistila, jakou moc má a co může udělat. A hlavně, že tím může pomoct bráškovi. Vždy, když tohoto rebelského ducha vypustila, nikomu se to nelíbilo a často kvůli tomu dostávala. To je důvod, proč má nyní tak rozpolcenou povahu. Na jednu stranu umí být horká hlava, která si nebere servítky a na druhou zase ustrašené a loajální pískle. Je velmi nerozhodná a roztěkaná. Ovšem vše co dělá, dělá pro svého milovaného bratříčka a proto, aby se měl co nejlépe. Ikdyby to znamenalo zemřít pro něj. Vždyť i pár ran schytala a ještě nyní má po těle jizvy, které jen tak nezmizí. Od ran rákoskou a řemenem, po típance od cigaret a schopnost zaklonit palce do pravého úhlu. Ale co jsou to jizvy na těle, oproti jizvám na duši?