Alexander Summers

Minulost: Alek se narodil do velmi vysoce postavené rodiny vodního lidu, v hlavním městě Perlyork, jako prvorozený syn v den zimního slunovratu. Za jiných okolností v jiné kultuře a společnosti by měl výtečné postavení pro svůj život a nejspíše by se hřál na výslunní a byl oblíbený a milovaný svými rodiči a příbuznými. Vkládali by do něj své naděje na zářivou budoucnost. Bohužel, Alek byl pro svou matku velkým zklamáním, protože si přála dceru, ne syna. Neměla jej proto už od narození ráda a nejspíše by se jej velmi rychle zbavila, kdyby se jí naskytla příležitost. Alek tak nikdy nepoznal mateřskou lásku, ani nic podobného. Jediný, kdo se z jeho příchodu na svět těšil byl jeho otec. Mimo kojné, které se staraly, aby neumřel jako malý hladem a chůvy, kterou mu matka zařídila, byl on Alekovým jediným milujícím rodičem. Věnoval se mu, kdykoliv to bylo možné, ale musel při tom plnit své povinnosti v péči o početnou domácnost, dům a vše kolem nich. Jelikož netušil, jaká budoucnost Aleka čeká, hned jak toho byl schopný, a trochu povyrostl, začal ho učit všemu tomu, co bude jednou nejspíše jeho povinnostmi. Učil jej všem domácím pracím. Když měli chvíli, vyučoval jej, číst, psát, počítat a dalším věcem, aby se ve vodním, ale i lidském světě neztratil.

Alekovo dětství probíhalo tímhle stylem zhruba do jeho šesti let. Tehdy se jeho rodičům narodilo další dítě. Tentokrát to byla matkou vytoužená dcera. Její příchod provázely velké oslavy a radost. Alek se na svou sestřičku také velmi těšil. Jenže netrvalo to moc dlouho a jakmile opadla euforie z jejího narození, jejich matka už opět nebyla spokojená. Alexander pro ni stále jako prvorozený syn představoval skvrnu, kaz na jejím dokonale naplánovaném životě a budoucnosti. Nesla velmi těžce, že jejím nejstarším dítětem je syn.

K Alekovi tak byla ještě krutější. Dříve jej jen, neměla ráda, nyní ho přímo nesnášela, nenáviděla. Kdyby pohledy zabíjely, Alek by se nedožil ani sedmi let. Jeho matka se znovu chtěla Aleka zbavit. Nejvíce by jí vyhovovalo, kdyby nějakým zázrakem přišel o život. Nehoda se jí zdála naprosto dokonalá. Snažila se dokonce přimět svého muže, aby se o Aleka v tomhle směru nějak postaral.

Ačkoliv byl Alekův otec do své ženy zamilovaný a byl ochoten jí splnit cokoliv, si přála, tohle pro něj byla poslední kapka. I když to nebylo typické, rozešel se s ní, rozvedl se s ní a i s Alekem se odstěhovali.

Pod svá Ochranná křídla jej vzala Alekova teta, starší sestra jeho otce.

Zpočátku to vypadalo, že se Alek bude mít trochu lépe a bude ho mít někoho, kdo jej bude mít rád. Jenže, jak rostl, postupně zjišťoval, že si jej i jeho otce, teta vzala jako dvě levné pracovní síly do svého velkého domu.

Po škole se musel starat o dům, uklízet a dělat všechno, co si jeho teta umanula. Čím Alek rostl, tím zamyšleněji a záludněji se po něm dívala. Neměl tušení, co se zatím skrývá. Začala na něj, ale být o něco milejší a docela často vyhledávala jeho společnost, hlavně, když byl sám. Naštěstí pro něj, i když to pochopil až mnohem později si s tetinou přítulností nemusel dlouho lámat hlavu.

Krátce po jeho desátých narozeninách se jeho otec rozhodl a i s Alekem opustili nejenom dům, město, ale celý podmořský svět. Vydali se na pevninu. Chtěl pro Aleka něco lepšího, než to, čeho se mu do té doby dostalo.

Na zemi se nakonec zabydleli na jednom mořském pobřeží v malém domku. Aleka poslal do lidské školy a sám je živil jako rybář. Ve vodě byl jako doma a lovit ryby byla hračka.

Alek se pomalu sžíval s novým světem. Postupně pronikal do jeho tajů. Velmi brzy si přivykl na lidskou podobu, naučil se nový jazyk. Škola jej bavila. Učil se dobře a nedělalo mu to velké problémy. Byl velmi chytrý, vnímavý a inteligentní. Také poprvé odhalil tajemství a sílu svého hlasu. Jeho otec mu, ale velmi důrazně a přísně zakázal jeho moc používat mezi lidmi a ovládat je. Mimo to byl také velmi zdatný ve sportu, tedy hlavně těch vodních. Brzy se z něj stal šampion v plavání a kromě školy a studia to byl jeho hlavní koníček. Střední školu si pak vybral i podle toho. Vodní sporty a další vzdělávání. Bavily ho jazyky a čím byl starší, tím jej více zaujalo právo. Připadalo mu to jako magie a rozhodl se, že se tahle kouzla naučí a bude jimi disponovat a ovládat je.

Když dodělal střední, šel nakonec na práva. Podařilo se mu splnit si svůj sen. Ukázalo se, že si tenhle obor zvolil velmi dobře. Absolvoval jako jeden z nejlepších ve svém ročníku.

Už na škole měl spoustu nabídek, kam po skončení studia mohl nastoupit. Nebyl, ale ještě nijak zvláště rozhodnutý.

Když pak šel se svými spolužáky oslavovat ukončení studia a získání diplomu, potkal v jednom baru Colea Lebrantea. Během krátkého setkání se seznámili a prohodili pár slov. Mimo jiné i o tom, že je ředitel škol pro nadpřirozeno a takový právník by se mu i hodil.

Ten večer ještě ne, ale brzy po té se sešli znovu a dohodli se. Alexander Coleovi nabídl své právnické služby.

Čekalo ho tak další stěhování. Z Anglie, kde dosud žil a studoval se vydal do Finska.

Odcházelo se mu docela lehko. Jeho otec si našel přítelkyni, jednu čarodějku, se kterou byl šťastný.

On sám se přestěhoval do Finska, do Coleových škol, kde mu byl po ruce. Byl velmi nadaný a tak si brzy získal důvěru svého zaměstnavatele. Coleovi tak odpadly starosti s papírováním a mohl se po libosti věnovat ředitelování.

Alexovi se ve Finsku zalíbilo a ve škole si také velmi brzy zvykl. Našel si pár přátel a i když je to už několik let, pořád ještě zjišťuje, že jej každou chvíli někde něco překvapí.

Jméno: Alexander Summers

Datum narození: 21.12.1990

Rasa: Siréna

Status: Zaměstnanec

Povolání: Školní advokát

Faceclaim: Tobias Cameroon

Charakteristika: Alexander je vysoký 185 cm, trochu hubenější, i když jako ten, co pravidelně cvičí, posiluje a plave si na svou fyzičku a pevné svaly rozhodně nemůže stěžovat. Jeho kůže je bledě růžová po celý rok. Slunci se moc nevystavuje a pokud ano, většinou se nachází ve vodě. Tvář má protáhlou. Uvítal by o něco méně špičatou bradu a nos se mu rovněž zdá delší, než by mu bylo milé. Čelo se mu zdá vyšší a tak jediná věc na jeho tváři, kterou by neměnil jsou jeho oči, které jsou světle modré. Připomínají mořskou vodu, když do ní ráno zasvítí první sluneční paprsky. S obočím je taktéž spokojený. Barvu vlasů by charakterizoval jako špinavou blond, ale už přišel na to, že mu barvu projasňuje a zesvětluje sluneční svit. Nosí je krátce střižené, hlavně po stranách a vzadu. Ofinu a na temeni je mívá většinou trochu delší. Někdy je pak nosí rozcuchané, jen tak halabala, což působí dojmem, že zrovna vstal z postele nebo si je pomocí gelu ulízne k hlavě. Záleží rovněž na příležitosti, pro jakou si vlasy upravuje. Jeho tvář většinou zdobí jemné strniště, bez kterého jej téměř není vidět.

Na svém vzhledu si dává pokaždé záležet a dbá na to, aby byl vždy vkusně oblečený, elegantní a upravený. Tak nějak mu to vtloukali do hlavy už od mala a jeho obor, kterému se nakonec rozhodl věnovat také vyžaduje jistou úroveň. Od doby, co se přestěhovali na pevninu si tak přivykl na to nosit obleky, košile, kravaty a podobné vymoženosti lidského světa. Jen zřídka kdy jej tak lze vidět v jiném oděvu, i když ani to není výjimka. Pokud se najde příležitost. Úplně nejraději se, ale pohybuje ve vodě a to na sobě mívá v tom lepším případě plavky a pokud může, promění se do své pravé podoby, s ploutví a křídly, které se ve vodě třpytí a září jako smaragdy.

Jeho charakter jako by byl dvojí, ale lze to popsat i jiným způsobem. Od mala byl svou matkou držený hodně zkrátka a pociťoval, že není chtěný a žádaný. Co se týká přístupu a chování žen v jeho rodině i okolí, nemá na ně moc pěkných vzpomínek. Vše dobré a pěkné, co v dětství zažil nebo poznal, za to vděčí svému otci. K ženám si tak vytvořil až bázlivou úctu a respekt a zůstalo mu to až doteď. Jedinou výjimku tvoří jeho mladší sestra, kvůli které sice nakonec musel opustit svůj rodný dům, ale navzdory všemu si vytvořili docela pěkný sourozenecký vztah. Ačkoliv vyrůstali ve společnosti, kde vládly ženy, i tak měl vůči ní potřebu ji ochraňovat a bránit před zlem. Od ní se on také nikdy nedočkal toho, že by se k němu chovala jako k méněcennému muži. Svého otce a sestru tak má a vždy bude mít ve svém srdci obklopené láskou. Jsou pro něj vším a neexistuje věc nebo čin, které by pro ně nevykonal. Ze své matky měl od mala hrůzu a strach, později se k tomu přidala i nesnášenlivost a kdyby mohl mluvit otevřeně, je to pro něj nejvíce nenáviděná osoba na celém světě, na zemi i pod vodou, s jakou se kdy setkal.

Bývá proto dost uzavřený, tichý, nesmělý a plný rozpaků. Nedůvěřuje svému okolí a hlavně ženám. Chová k nim až bázlivou hrůzu a ačkoliv si je vědomý toho, že už nežije pod vodou a je zde vše trochu jinak, jen těžko a obtížně se toho zbavuje. V jejich přítomnosti se pokaždé snaží zneviditelnit. Stát se stínem, vzduchem, jen aby náhodou neudělal něco, co by mohlo vadit. Dalo by se říct, že z nich má snad až fobii. K mužům se chová o něco normálněji, i když i tady má pořád dojem, že je něco méně, než všichni ostatní. Velmi obtížně se seznamuje a jen málokoho si pustí blíže k tělu natolik, aby se mohl nazvat jeho přítelem. Moc takových není. Nejraději zůstává sám, obklopený svými papíry, zákony a paragrafy. Když může dělat svou práci, získá na jistotě a stoupne mu sebevědomí. Je to něco, kde se cítí jistý a neomylný. V tu chvíli, jako by se objevilo jeho druhé já. Klidný a sebejistý v tom, co dělá. Jeden z důvodů, proč se dal na práva je i ten, že věří ve spravedlnost. Tou se řídí, snaží se být spravedlivý a čestný. Když si něco vezme do hlavy je velmi cílevědomý a neústupný. Na všem, co dělá si dává záležet. Je pečlivý, pořádný, důsledný a spolehlivý. Rovněž dovede být loajální a věrný, pokud se někomu zaváže. Na to mu stačí jeho slovo a podání ruky. Nepotřebuje k tomu tisíce smluv a podpisů, ačkoliv chápe, že bez nich to už dnes nejde.

Jeho práce mu je zároveň i velkým koníčkem, kterému se věnuje. Mimo ni samozřejmě nejraději tráví čas ve vodě nebo pod vodou. Když může, zmizí daleko na moře, najde si osamělý útes a zpívá. Zpěv je rovněž jeho velká vášeň. Hlas má jako každá siréna téměř andělský a dovede jim očarovat. Nikdy to, ale nedělal úmyslně. Pokud, ale začne zpívat, ponoří se do toho natolik, že tolik nevnímá okolí a jaké to na něj může mít následky. I proto při zpěvu vyhledává samotu. Miluje noc a nejraději má rád ty úplňkové. Díky "domácí" výchově a "přípravě" na život v podmořské společnosti je z něj také velmi šikovná hospodyňka, co zvládne a zastane všechny domácí práce od vaření, přes uklízení, praní, až žehlení. Nikde se tím nechlubí, ale je naučený dbát na pořádek. Své věci, svůj pokoj, kancelář, všechno má pečlivě udržované jako ze škatulky.

Co se týká vztahů, tak daleko ještě nedospěl. Něco takového si dosud vůbec nedovede představit, že by si našel ženu a založil s ní rodinu. Neumí si představit po tom, co zažil doma, že něco takového, jako láska existuje. Ačkoliv žije na škole plné nadpřirozených bytostí na kouzla a zázraky nevěří.