Aedon Geer

Minulost: Aedon, dítě stvořeno z pravé, avšak nevítané, lásky dvou spřízněných duší. O tom, že jejich láska byla pravá, však zůstal nezlomný důkaz, a tím je Aedon. Aedonově matce bylo pouhých dvacet let, když se seznámila s mužem ohromné postavy a s přísným pohledem. Byla to láska na první pohled, která se jen prohloubila při jejich prvním společném úsměvu. Jak lehko jen dva andělé propadnou lásce k tomu druhému a nebylo k tomu zapotřebí jediného slova. Zlé jazyky se vyskytnou i mezi anděly, hlavně jsou to však řeči nedůvěry. Dívka z tak dobré rodiny a muž, který má ve své krvi kromě krve andělské i krev démona, ke které se dřív hrdě hlásil, vzbudily obavy. Anděl nikdy neodřekne nikomu druhou šanci, ale z tohoto muže zlo jen čišelo. Jen mladá dívka onu zlou auru ignorovala. Milovala jej víc než sebe. Vzali se a dívka otěhotněla. V době, kdy se blížila doba porodu, vznikly mezi anděly a démony velké nepokoje, při kterých na muže padla volba. Podpoří své temné já, vrátí se zpět k úloze informátora a opustí svou ženu a nenarozené dítě, nebo naopak stane po boku těch, kterých opovrhuje, ale zůstane u své milované ženy a dítěte? Krutá to hra osudu. Muž, který anděly opovrhoval a chtěl jim jen uškodit se zamiloval do andělské dívky. Jeho původ, nebo jeho láska. Jeho rozhodnutí jej zahubilo. Padl do léčky, když hlídkoval na andělské stráži proti bandě kriminálníků a se zlámanými křídly se zřítil k zemi, kde si rozbil hlavu. Mladá dívka, která mezitím porodila, žalem zahynula. Aedon zůstal bez rodičů, které ani nepoznal. Ujala se jej ale babička a vychovávala jej k lásce k přírodě i lidem. Vzhledem připomínal svého otce, povahou svou matku. Andělé na něj hleděli zprvu s obavou, brzy však poznali, že od něj jim nic nehrozí. Mladík nedokázal ublížit ani mouše, natož člověku. Jemná to duše, říkávali. Jako málokdo dovedl rozveselit ostatní, nalézt vadu na duši a uzdravit ji pouhým zpěvem. Naplňovalo jej činit ostatní šťastné. Dospěl. Nalezl mnoho dobrých přátel, procestoval mnoho zemí, nikde se však nedokázal usadit. Proplouval životem, činil lidi šťastné, ale cítil, že mu něco chybí. Něco, chybělo jeho duši a on stále nedokázal přijít na to co. Až jednoho večera zabloudil do malého podniku, odkud slyšel symfonii houslí a odkud cítil podivné uspokojující pocity. Tehdy poprvé okusil to, po čem prahla jeho duše a tento objev jej natolik zdrtil, že se sám sebe začal štítit a současně se na tom stal závislým. Jako vysvobození se objevila možnost vyučovat na škole dobra, kterou sám kdysi navštěvoval. Svůj nezávazný a promiskuitní život, kdy pomáhal těm, které potkal a to nejen po duševní stránce, dobu, kdy žil z ruky do úst, vyměnil za život za zdmi, což pro něj bylo jako vlétnutí do klece. Přeci jen však klece bezpečné. Nyní chce pomoci studentům najít jejich správnou cestu a současně se zuby nehty drží té své, i když jej to činí z poloviny nešťastným a nenaplněným.

Jméno a příjmení: Aedon Geer

Datum narození: 15.6.1992

Rasa: Anděl

Status: Profesor

Předmět: Historie dobra

Zájmový kroužek: Psychologie

Faceclaim: Steffan Argus

Charakteristika: Aedon je přesnou kopií svého otce, až na pár drobných detailů. Jeho křídla jsou bělostně bílá a místo přísného výrazu jeho tvář vždy zdobí povzbuzující úsměv s ďolíčky. Obraz naprostého klišé ruší pouze to, že jeho kudrnaté vlasy nejsou ani trochu blonďaté a v jeho očích není ani stopa po nebeské modři, nýbrž jsou tmavě zelené a jistým způsobem tajemné. Svalnatou postavu, ze které jen čiší energie a mládí nelze opomenout a ani jeho opálenou pokožku po namáhaných cestách posetou znamínky jen tak někdo nepřehlédne. To, co však je očím skryto jsou drobné či větší jizvy pod oblečením, které Aedon pečlivě skrývá. I když vypadá nemotorně, opak je pravdou. Je zručný více než kdejaká mladá dívka. Vaří, šije, vyrábí krásné věci i z pro ostatních vypadajícího odpadu. Stejně jako matka nedovedla odmítnout pomoci bližnímu, ani on to nemá jinak, i kdyby to bylo na jeho vlastní úkor. Povahová kopie své matky. Rád se směje, miluje zpěv a svou jemností a jednoduchostí dovede rozesmát i osudem zničenou osobu. Je to stydlín, co se však dokáže rozpovídat a zabavit své posluchače. Nic však není dokonalé a ani Aedon nemá jen jednu tvář. Tu druhou pouze neukazuje a pečlivě skrývá za ohromné hradby, jež však přeci jen mají praskliny. V onom baru, který kdysi navštívil objevil chybějící část sebe. Objevil svou přirozenou submisivitu a masochismus, který ještě podnítil zlomek démoní krve. Vždy se vyhýbal souloži, jelikož to nikdy neproběhlo tak, jak si představoval. Nikdy se nedokázal plně vzrušit, nikdy nebyl dostatečně spokojený a tehdy konečně pochopil proč. Potřebovala nad sebou pevnou ruku. Potřeboval, aby mu někdo ukázal, kde je jeho místo, ať to bylo jakýmkoli způsobem. To vše by nebyl zas takový problém, ale on nechtěl jen tohle. Chtěl pokořit. Chtěl ze sebe nechat udělat obyčejnou, lacinou děvku a toho se mu i dostalo. Objevené sexuální preference u něj podnítily touhy pro anděla neslýchané a nevhodné. Kam jen zmizela pověstná andělská neposkvrněnost, když se v hotelovém pokoji poníženě plazil před neznámou ženou či mužem s prosbami na jazyku a s chtíčem v očích. Kdo nejvíc by však zvládl anděla pokořit více než démon. Nešlo přestat. Okusil z poháru něčeho tak dobrého, že mu už nebylo pomoci, a který démon by odolal možnosti ponížit anděla a obzvlášť, když se dozví do jaké deprese se anděl dostane v okamžiku, kdy si po proběhnutém aktu uvědomí, že se opět nechal takto poskvrnit a zneužít. Žena či muž, bylo to jedno. Jako nemoc, která zachvacuje jeho tělo pokaždé, když někdo zabrnká na tu správnou strunu a zažene jej do kouta. I kdyby se zprvu vzpíral, vždy by nakonec povolil. Znechucuje sám sebe. Pokoušel se s tím přestat, ale vždy tento vnitřní boj prohrál. Někdy skončil uspokojený, jindy skončil jako pouhý boxovací pytel s natrženým zadkem nebo i hůř. Rizika, když se spouštěl s neznámými osobami za účelem alespoň malé anonymity si uvědomoval, a snad pro to sebou opovrhoval o to víc. Nikdy se nezamiloval a ani si nemyslí, že s jeho "úchylkami" by to i šlo. S nástupem na školu jako profesor se rozhodl za svou zvrhlou částí života udělat tlustou čáru, to jestli se čára nesmaže nikdo netuší, ani on sám neví, kdy znovu pocítí z druhé osoby tu nepopiratelnou vůni dominance a zda odolá nutkání vrhnout se na kolena a splnit to nejzvrhlejší přání, co po něm bude žádáno.